Proč je cukr nebezpečný?

Napsal:   Martin Bartoň

Ve svých článcích často zmiňuji, že nadbytek cukru ve stravě poškozuje zdraví. Nebude tedy vůbec od věci, když se na to dnes podívám trochu podrobněji a vysvětlím, o co vlastně jde. Tak pojďme do toho.

Děti na celém světě milují sladké. Je tomu tak již od prvního loku mateřského mléka, které je díky mléčnému cukru mírně nasládlé. Každá maminka ví, že batolata dávají přednost sladkému a vždy celkem vehementně odmítají cokoliv kyselého, slaného i hořkého. Na tyto chuti si totiž zvykáme až později v průběhu života.

Je to dáno tím, že nám do mozku byla v podobě instinktu vtištěna informace, že sladká chuť znamená potravinu, která není jedovatá a dokáže rychle dodat energii. V přírodě se skutečně nevyskytuje žádná přirozeně sladká potravina, která by byla pro člověka jedovatá. Kyselá chuť proti tomu obvykle znamená nezralé či zkažené plody, hořká chuť bobulí zase bývá signálem jejich jedovatosti či špatné stravitelnosti.

Tento instinkt měl pro raného člověka při objevování světa velký význam, avšak v dnešní době, kdy si můžeme dopřávat jídlo neustále, a navíc trávíme většinu dne sezením, stáním nebo ležením, je spíše na škodu. Za obezitou a řadou nemocí totiž nestojí obecná nechuť ke sportování, jak mnozí tvrdí, ale spíše neutišitelný hlad a následné přejídání zaviněné cukrem.

Než to podrobněji vysvětlím, pojďme si ještě říct, co to vlastně sacharidy a cukry jsou.

Co jsou sacharidy

Pod pojmem sacharidy se skrývají různé sloučeniny uhlíku, vodíku a kyslíku, a proto se jim dříve říkalo uhlovodany nebo karbohydráty. Jednoduchým sacharidům, které mají sladkou chuť a jsou dobře rozpustné ve vodě, se říká cukry.

Podle počtu stavebních jednotek se sacharidy rozdělují do čtyř skupin, přičemž obecně platí, že čím delší je jejich cukerný řetězec, tím méně jsou sladké. Velmi dlouhé polysacharidy jsou pak zpravidla zcela bez chuti a ve vodě nerozpustné. Různé druhy sacharidů chutnají nejen různě sladce, ale také po jejich konzumaci různou rychlostí vzrůstá hladina cukru v krvi. Čím je cukerný řetězec delší, tím je zpravidla nástup pomalejší.


1. MONOSACHARIDY:

Říká se jim jednoduché cukry, protože se skládají pouze z jedné molekuly cukru. Tvoří základní stavební kameny oligosacharidů a polysacharidů. Jednoduché cukry jsou:

  • glukóza - hroznový cukr
  • fruktóza - ovocný cukr
  • galaktóza - z mléčného cukru

Všechny tělesné buňky umí nejsnadněji získat energii z glukózy. Fruktóza a galaktóza ale nevyvolávají na rozdíl od glukózy tak prudký nárůst hladiny krevního cukru.

2. DISACHARIDY:

Představte si je jako dvojité cukry, neboť se vždy skládají ze dvou spojených molekul jednoduchého cukru. Patří k nim:

  • laktóza - mléčný cukr
  • maltóza - sladový cukr
  • sacharóza - řepný a třtinový cukr

Laktóza se skládá z jedné molekuly glukózy a jedné molekuly galaktózy. Pro mnoho lidí je v dospělosti špatně stravitelná, neboť jim chybí enzym laktáza, který je nezbytný pro štěpení mléčného cukru. Více o tom mluvím ve svém článku o mléce. Maltóza jsou dvě spojené molekuly glukózy a sacharóza je jedna molekula glukózy a jedna molekula fruktózy. Sacharóza se používá hlavně jako stolní cukr.

3. OLIGOSACHARIDY:

Skládají se ze tří až devíti molekul jednoduchého cukru a nacházejí se hlavně v luštěninách. Podporují růst žádoucích bakterií ve střevě, kde jim slouží jako potrava.

4. POLYSACHARIDY:

Jsou to komplexní složité sacharidy poskládané z mnoha set molekul jednoduchého cukru. Patří k nim například škrob, který se vyskytuje především v obilí a obilných výrobcích (pečivo a těstoviny), v rýži, kukuřici, bramborech a hlízách zeleniny. Mezi polysacharidy lze z chemického pohledu zařadit také vlákninu, která bývá nejčastěji součástí slupek různých zrn.
Proč je cukr nebezpečný?

Co je tak nebezpečného na obyčejném cukru? Je to snad jeho vysoká kalorická hodnota? Není - gram cukru má pouhé 4 kalorie, zatímco gram tuku 9. Tak co to tedy je?

Je to naše drogová závislost na cukru a fakt, že jsme nad jeho spotřebou už dávno ztratili kontrolu. Nejde o to, že si tu a tam dáte dortík nebo sníte na posezení celou čokoládu. Vůbec ne. Jde o to, že dneska je cukr obsažený téměř v každé průmyslově vyráběné potravině.

Podívejte se na následující graf, který ukazuje průměrnou roční spotřebu cukru v kilogramech na osobu za posledních 300 let. Data do roku 1978 jsou z Velké Británie, pozdější údaje pak z USA.

Graf jasně ukazuje, že za posledních 150 let došlo k enormnímu nárůstu roční spotřeby cukru. Tak jak křivka roste do nebeských výšin, zcela úměrně k tomu roste do nebeských výšin i počet lidí postižených obezitou. To má za následek současnou epidemii cukrovky 2. typu, nemoci srdce a cév a nakonec i riziko rakoviny.

V naší české kotlině není naštěstí nárůst tak prudký jako v USA. Během posledních 15 let průměrná roční spotřeba cukru na osobu v ČR kolísá v rozmezí mezi 35 a 45 kg. I tak je to ale 20 krát více, než tomu bylo před 300 lety.

Většina cukru z vašeho 40 kilového pytle je před vaším zrakem však dokonale skryta. Cukr se totiž nevyskytuje pouze ve sladkostech, ale často ho až absurdní množství najdete v moderních průmyslově vyráběných potravinách, a to i v těch, které vůbec nemají sladkou chuť, jako třeba nakládané okurky, slané tyčinky, kečup, sendviče a podobně.

Úkolem cukru v těchto výrobcích je buď dodat nevýraznému polotovaru alespoň nějakou chuť nebo naopak jeho výraznou chuť zjemnit. Hezkým příkladem jsou nízkotučné výrobky. Odstraněním tuku se chuť většiny z nich - zejména těch mléčných - totiž natolik zhorší, že by bez přidaného cukru nebyly vůbec poživatelné.

Pojďme se na to podívat do obchodu:

konzerva ananasového kompotu Hamé - 567 gramů - z toho obsah cukru 85 gramů, čili 17 kostek,

krabice jablečného džusu Rauch Happy Day - 1 litr - z toho obsah cukru 111 gramů, čili 22 kostek,

pytlík gumových medvídků Haribo - 300 gramů - z toho obsah cukru 137 gramů, čili 27 kostek,

pytlík instantní kávy Jacobs Original 3v1 - 152 gramů - z toho obsah cukru 90 gramů, čili 18 kostek,

kelímek ovocného jogurtu Florian - 150 gramů - z toho obsah cukru 21 gramů, čili 4 kostky,

krabice snídaňových lupínků Choco Chips - 375 gramů - z toho obsah cukru 138 gramů, čili 27 kostek,

pytlík cereálií Emco Mysli - 750 gramů - z toho obsah cukru 165 gramů, čili 33 kostek,

sklenice nakládaných okurek Znojmia - 680 gramů - z toho obsah cukru 38 gramů, čili 8 kostek,

sklenice s červenou řepou Hamé - 640 gramů - z toho obsah cukru 47 gramů, čili 9 kostek,

sklenice kečupu Otma Gurmán - 310 gramů - z toho obsah cukru 96 gramů, čili 19 kostek,

PET láhev minerální vody Ondrášovka - 1,5 litru - z toho obsah cukru 69 gramů, čili 14 kostek.

A takový seznam by mohl pokračovat do nekonečna.

Hranolky, chipsy, krokety nebo třeba rybí prsty výrobci také rádi posypou cukrem, neboť tak bývají po vyjmutí z fritézy nebo trouby křupavější. Ani oblíbená snídaně z krabice v podobě různých cereálií není nic jiného, než jen miska plná cukrů, škrobů a vlákniny.

Jednoduché cukry v těle slouží jen jako zdroj energie. Žádnou jinou vznešenější úlohu nemají. V tak vydatném množství je proto potřebujete jen při opravdu velké fyzické a duševní zátěži. A skutečně tak dřete každý den?

Dnes víme, že játra dokážou sama vyrábět krevní cukr z tuků a aminokyselin, a tak nejsme životně závislí na jeho přísunu zvenčí. V případě razantního snížení množství cukru ve stravě tak mozek vždy vydá pokyn k výrobě jiného superpaliva pro buňky - ketonových látek. Neexistuje žádný esenciální cukr a přijímat ho stravou tedy není pro přežití nezbytně nutné.

Nemoci z přebytku cukru

Řada škodlivých účinků sacharidů s krátkým řetězcem v těle probíhá skrytě. Pouhým zjištěním hladiny krevního cukru, která může velmi dlouho vypadat úplně normálně, lékař nemusí odhalit probíhající škodlivé děje. A tak například nedostatek železa, ochablost, poruchy spánku a různé psychické potíže si nemusí ihned spojit s narušenou látkovou výměnou cukrů.

Platí, že čím více cukru zatěžuje hemoglobin, což je protein červených krvinek, který přenáší kyslík, tím horší je zásobování těla kyslíkem. S nedostatkem kyslíku ve svalech pak klesá výkonnost a roste ochablost. Přebytek cukru také vyvolává silný oxidační stres. Nedostatek železa a dalších minerálů tak může být důsledkem jejich zvýšené spotřeby při antioxidační obraně.

Nemoci z přebytku cukru - Obezita

Po ničem jiném se netloustne tak snadno a rychle jako po cukru. A hned vám také vysvětlím proč.

Platí totiž, že každé snědené jídlo s vysokým obsahem sacharidů - jako jsou například sladkosti, sladké pečivo, chléb, těstoviny, pizza, ovocné šťávy, slazené nápoje a podobně - vždy vede k prudkému zvýšení hladiny cukru v krvi. A protože je krevní cukr pro všechny buňky základním zdrojem energie, je jeho hladina v krvi velmi přesně řízena.

Jakmile hladina cukru v krvi stoupne, slinivka břišní na to ihned zareaguje a vyplaví do krve hormon inzulin. Tím se hladina cukru v krvi rychle sníží. Technicky se to provede tak, že inzulin pustí krevní cukr do buněk, kde se v mitochondriích - to jsou takové malé elektrárny uvnitř buněk - přemění na energii.

Když kvůli fyzické pasivitě svalové buňky další energii z cukru k ničemu nepotřebují a vyčerpaná slinivka vzdá svoji snahu natlačit přebytečný cukr do svalových buněk násilím, začnou játra předělávat nechtěný krevní cukr na tuk. Ten si pak tělo ukládá na "horší časy" v podobě pneumatiky kolem pasu. Jenže ty "horší časy" zpravidla nikdy nenastanou, a tak tukové zásoby vesele rostou.

A teď přijde to úskalí. Po rychlém poklesu hladiny krevního cukru se vždy dostavuje naléhavý pocit hladu doprovázený velkou chutí na sladké. Čím rychleji hladina krevního cukru klesne, tím je pocit hladu a chuť na sladké intenzivnější.

Tento falešný a naléhavý pocit hladu vzniká v mozku jako obranná reakce na prudký úbytek cukru v krvi, neboť mozek je na cukru životně závislý. Běžně ho totiž spořádá zhruba 5 gramů za hodinu. A jelikož je mozek energeticky velmi efektivní, dává vždy přednost nejsnadnější cestě - přijmout pro sebe novou energii zvenčí pomocí cukrů před náročnější výrobou ketonových látek ze zásob.

Hlad vyvolaný přebytkem a následným poklesem cukru v krvi nemá nic společného s množstvím energie obsažené v předchozím jídle. Čím více cukru a škrobu jídlo obsahuje, tím rychleji se znovu dostaví pocit hladu, a to i přes to, že jsou tukové rezervy úplně plné. Po cukrech se tak tloustne mnohem více a rychleji, než po tucích.

Jak pneumatika kolem pasu vesele roste, zvětšují se i tukové buňky. Nadměrné množství tuku pak na sebe do jisté míry přebere roli hormonálních žláz a začne do svého okolí vysílat celou řadu signálních látek. Tím pak nekontrolovaně zasahuje do mnoha tělesných pochodů.

Krásným příkladem je hormon leptin, který se tvoří pouze v tukových buňkách a slouží jako signál pro mozek, že tuku je už na těle dost a je tak na čase brzdit pocity hladu. Tímto mechanismem se tělo brání bezmeznému tloustnutí. Člověk by tak soudil, že u obézních lidí by měly vznikat velmi silné leptinové signály, protože velké množství tuku vede k vylučování velkého množství leptinu.

Ano, ale má to háček. Mozek nemá vůbec rád velké výkyvy cukru v krvi, a tak při prudkém poklesu jeho hladiny zpanikaří a urychleně vyvolá pocit hladu s vidinou, že sníte nový cukr. Upřednostní tak okamžité jídlo před leptinovým signálem. Jak takový člověk vinou cukru tloustne, vyrábí jeho tukové buňky stále více leptinu. Nepřetržitý proud leptinu do mozku postupně otupuje citlivost receptorů na tento hormon a centrum hladu v mozku si tak navykne na jeho trvale vysokou hladinu.

Mozek tak časem do jisté míry ztratí kontrolu nad pocitem skutečného hladu. Samoregulační mechanismy bránící přejídání se utlumí a již tak obézní člověk ještě snáze podlehne svodům dál mlsat. Tím se začarovaný kruh obezity uzavírá.

Téměř každý obézní člověk se postupně dopracuje k cukrovce 2. typu, vysokému krevnímu tlaku a k nemocem srdce a cév. Obezita a fyzická pasivita tak jednoznačně vede k rozvoji mnoha civilizačních nemocí, přičemž jako šedá eminence v pozadí stojí právě cukr, respektive jeho trvalý přebytek ve stravě.

Nemoci z přebytku cukru - Cukrovka 2. typu

Cukr se dostává z potravy do krve - stejně jako všechny ostatní živiny - vstřebáváním přes střevní stěnu během trávení. Z krve si ho poté přebírají všechny tělesné buňky, aby ho mohly ve svých mitochondriích přeměnit na energii.

K přebírání krevního cukru z krve do buněk je však nezbytná přítomnost hormonu inzulinu. Nezávisle na inzulinu mohou krevní cukr z krve přebírat pouze červené krvinky a mozkové buňky. Všechny ostatní tělesné buňky k tomu vždy potřebují inzulin jako klíč, který odemkne cukru dveře. Dělá to tak, že se naváže na speciální inzulinové receptory na povrchu buňky, čímž dovnitř buňky vyšle signál se žádostí o vstup cukru. Bez inzulinu se cukr do buňky nedostane.

Jakmile inzulin dveře do buňky odemkne, vyplaví se do buněčné membrány speciální bílkovinné přenašeče, které na sebe krevní cukr navážou a bezpečně ho dopraví přes buněčnou stěnu na určené místo uvnitř buňky. Představte si to jako autobus, který se u vstupních dveří vždy automaticky přistaví, nabere cukr a odveze ho do mitochondrií, které ho přemění na energii.

Vymyšlené je to skvěle. Buňky nemohou přetěžovat mitochondrie svévolným spalováním krevního cukru, když ho dovnitř nepustí inzulin. V období mezi jídly se tak cukr zbytečně nespaluje ve svalech, ale šetří se pro mozek a červené krvinky, které jsou na něm životně závislé.

Protihráčem inzulinu je hormon glukagon, který se ze slinivky vyplavuje tehdy, pokud je cukru v krvi málo. Vyplavení glukagonu je pro játra signál začít vyrábět krevní cukr štěpením glykogenu, který si tělo dříve uložilo do jater a svalů na "horší časy". Po jeho vyčerpání pak játra vyrábí cukr z tuků a aminokyselin získaných z bílkovin.

Hormon glukagon tak zajišťuje stabilní hladinu cukru v krvi v období mezi jídly či během delšího hladovění a chrání tak mozek před poškozením z nedostatku krevního cukru.

Již z tohoto zjednodušeného popisu je zřejmé, že mechanismus řízení hladiny krevního cukru je složitý a choulostivý na různé funkční poruchy. Pokud ho budete neustálými přívaly cukru soustavně vychylovat z rovnováhy, narušíte tím jeho funkčnost, což může časem skončit jeho úplným rozvratem a nástupem cukrovky druhého typu.

Přebytečný krevní cukr, který vyplavený inzulin pustil dovnitř buněk, zbytečně "přehřívá" jejich mitochondrie. To má za následek vznik velkého množství volných kyslíkových radikálů, což jsou odpadní látky, které vznikají jako vedlejší produkt při výrobě energie v buňkách.

Volné kyslíkové radikály jsou nestabilní agresivní molekuly, kterým chybí ve vazbě jeden elektron. Jakmile uniknou z mitochondrií ven, snaží se svoji energetickou nerovnováhu vyřešit tím, že seberou elektron nějaké jiné molekule, čímž ji zoxidují. Tím ostatním molekulám a buňkám velmi škodí.

A přesně tady je možná příčina vzniku cukrovky druhého typu.

Aby se svalové buňky ochránily před těmito zničujícími jevy a zabránily přesycení mitochondrií krevním cukrem a následnému řádění volných radikálů, zvyšují nějakým pochodem přes mozek svoji odolnost vůči inzulinu.

Zaběhnuté mechanismy se však stále snaží dostat cukr dovnitř buněk za každou cenu, a proto slinivka zvýší svůj výkon na maximum a vyplaví ještě více inzulinu, aby přebytečný cukr do buněk násilím vtlačila. To dostává celý systém do zničujícího koloběhu, který končí rozvratem inzulinového mechanismu, vyčerpanou slinivkou a rozvinutím cukrovky druhého typu.

Drastické poškozování buněk volnými kyslíkovými radikály se v těchto případech prokazatelně děje. Pokud volné radikály neustále narušují inzulinové receptory na povrchu buněk, nemusí se pak inzulinu podařit buňku pro krevní cukr odemknout. Dochází rovněž k oxidaci bílkovinných přenašečů glukózy, čili k poruchám pomyslného autobusu, který krevní cukr po buňce rozváží. Obojí znamená nespálení cukru, jeho hromadění v krvi a nástup cukrovky 2. typu.

Za cukrovkou 2. typu tak ve většině případů na jejím počátku stojí strava plná skrytých cukrů spojená se sedavým způsobem života. Podrobněji o cukrovce, volných radikálech, antioxidantech a možnostech boje proti této zákeřné nemoci mluvím ve svém článku zde.

Nemoci z přebytku cukru - Kornatění cév

Možná vás to překvapí, ale hlavním viníkem nemocí srdce a cév na svém úplném počátku vůbec nejsou tuky a vysoký cholesterol, jak mnozí neustále tvrdí, ale naopak jednoduché sacharidy, tedy soustavný přebytek cukrů ve stravě.

Opět to hned vysvětlím na příkladu.

Ví se, že molekuly cholesterolu nejsou díky svému složení zcela rozpustné ve vodnatém prostředí, tedy ani v krvi. Je to podobné jako mastná oka v polévce. Také se jich mícháním nezbavíte. Když cholesterol pluje krví, je to takový rozcuchaný chuchvalec, co vždy povinně sedí na loďce, které se říká lipoproteiny.

Sedící chuchvalec může být menší nebo větší, i loděk s takovými chuchvalci může plout vaší krví mnoho. Předpoklad, že během plavby tento chuchvalec zcela svévolně opustí svoji loďku a z ničeho nic se nalepí na stěnu zdravé cévy, protože mu to zrovna přijde jako dobrý nápad, je však naprostý nesmysl.

Cholesterol z loďky sesedne a na stěnu cévy se přichytí jen v případě, že k tomu vydá vaše tělo jasný pokyn. A takový pokyn vydá u cévy například tehdy, pokud musí rychle opravit nějakou její trhlinu. Nemyslím tím teď opravit velkou řeznou ránu od nože, ale zacelit drobná poranění cévní výstelky, které na daném místě zavinila například infekce s následným rozvojem zánětu.

Když k takovému poškození cévy dojde, tělo potřebuje něčím rychle zabránit invazi mikrobů a ochránit tak cévu před jejím dalším poškozováním. A v tom okamžiku se na místě činu objevuje jako pomocník právě cholesterol a bílé krvinky. Asi jako sanitka na místě nehody. Cholesterol rychle překryje poraněné místo, čímž se provizorně zacelí.

Je to tak vymyšleno a ničemu to nevadí. Pokud přestane škodlivý faktor působit, záplata se časem vstřebá, buňky cévní výstelky se regenerují, vytvoří se nová tkáň a místo se zahojí.

Jiná situace nastane, když v těle nepozorovaně a po dlouhé roky probíhají chronické cévní záněty. Tělo je díky tomu nuceno znovu záplatovat již dříve záplatovaná a ještě ne zcela zahojená místa. Tím v cévách vznikají velké a zevnitř pozvolna odumírající cholesterolové pláty. Postupem času se v nich usadí ionty vápníku, díky čemuž pláty zmineralizují a ztvrdnou.

Takové zvápenatělé tuhé pláty se již nevstřebávají a v postiženém místě trvale snižují průsvit a pružnost cévy. Tím v ní jednak omezují průtok krve, ale zejména velmi snižují její odolnost proti tlaku. A přesně tomuto stavu se v lékařské hantýrce říká ateroskleróza, čili kornatění cév.

Omezený průtok krve sice ohrožuje orgány nedostatkem kyslíku, ale to se navenek nemusí zpočátku nijak viditelně projevovat, protože lidské tělo tady má značné rezervy. Když je vyčerpá, začne zvyšovat krevní tlak.

Velkým rizikem je možnost prasknutí takového zvápenatělého plátu, neboť se z puklin při rychlém průtoku krve mohou snadno odlupovat krevní sraženiny. Ty se při putování krví mohou v úzkém místě snadno zaseknout, a pokud se to stane zrovna v několika prvních centimetrech vaší srdeční tepny - a to se stává - máte problém. Rozbíhá se vám totiž srdeční infarkt.

Všimli jste si toho? Příčinou srdečního infarktu byla krevní sraženina, která se zasekla v srdeční tepně. Sraženina se odloupla z prasklého cholesterolového plátu. Plát vznikl, protože jím tělo muselo opravit poškozenou cévu. Příčinou poškození cévy byl zánět. A proč vznikl cévní zánět?

Nejčastější příčinou vzniku cévních zánětů je nevhodné složení stravy, i když možná jinak, než si myslíte. Nejsou to primárně tuky, ale naopak každodenní strava plná cukrů, která vám nejvíce škodí. Trvale vysoká hladina inzulinu v krvi způsobená soustavnou konzumací cukrů totiž v těle vyvolává záněty, čímž neustále poškozuje cévy a nervové buňky. To vytváří podhoubí pro pozdější ledvinové potíže, ztučnění jater, ukládání cholesterolu do cévních stěn a rozvoj cukrovky 2. typu se všemi jejími komplikacemi.

Cukry s krátkými řetězci a nevhodné cukry, jako rafinovaný stolní cukr nebo fruktóza navíc podporují růst škodlivých bakterií ve střevech a způsobují v těle silný oxidační stres, při kterém vznikají agresivní volné kyslíkové radikály. Ty pak mají devastující účinky na okolní buňky, čímž záněty ještě zesilují.

Podrobněji o cholesterolu a boji proti jeho ukládání do cévních stěn mluvím ve svém článku zde.

Nemoci z přebytku cukru - Zubní kaz

Zubní kazy jsou semeništěm škodlivých bakterií a hlavní příčinou ztráty zubů. I když bude asi cukrovarnický průmysl jiného názoru, cukr je pro zuby opravdovým zabijákem.

Cukr nepoškozuje zuby přímo, ale je potravou pro bakterie, které cukr v ústech přeměňují na kyseliny. Tyto kyseliny poté naleptávají zubní sklovinu a louhují z ní fosforečnan vápenatý, čímž zuby poškozují. Domovem těchto bakterií je tenký plak, který vzniká na povrchu zubů při jejich nedostatečném čištění.

Obvyklé pH v ústech zdravého člověka bývá mezi 6 a 7. Potraviny s obsahem cukru pH v ústech dočasně sníží do kyselých hodnot pod 5, někdy dokonce až k 4. Tím zubní sklovinu odvápňují. Sliny jsou naopak zásadité, a tak kyselé prostředí v ústech postupně neutralizují a vracejí zpět mezi 6 až 7.

Vznik zubních kazů tedy není konstantně probíhajícím procesem, ale důsledkem velmi časté konzumace cukrů a málo častého čištění zubů. Není zde podstatné, o jaký druh cukru jde, ani tolik nezáleží na jeho množství. Největší vliv na tvorbu zubního kazu má to, kolikrát za den potravinu s cukrem do úst vložíte. Čím vyšší je četnost, tím častěji a déle je v ústech kyselé prostředí.

Největším škůdcem zubní skloviny je tedy cucání bonbonů během celého dne, průběžné popíjení slazených limonád a malé odstupy mezi jednotlivými jídly.

Můžete namítnout, že pH v ústech snižují i kyselé potraviny, například citrusové plody, ocet a podobně. Ano, máte pravdu, ale záludnost cukru spočívá v tom, že na rozdíl od těchto potravin snadno ulpívá na zubech a pH v ústech tak nesnižuje jednorázově, ale dlouhou dobu právě tím, jak na něm ve dne v noci hodují kyselotvorné bakterie žijící v zubním plaku nevyčištěných zubů.

A proč o tom mluvím?

Kolem zubního kazu se totiž rády shlukují škodlivé bakterie a tvoří u kořene postiženého zubu váčky. Při náhlém oslabení imunitního systému, například při stresu, pak tyto bakterie mohou proniknout do nervových drah a krevního řečiště a roznést tak zánět po celém těle. Tím mohou způsobit různé akutní zdravotní problémy.

Uvádí se například, že u těhotných žen může zánět dásní zvyšovat riziko předčasného porodu. Záněty z nemocných zubů tak mohou být jednou z příčin revmatických potíží, ale také příčinou cévních zánětů a následných srdečních problémů.

Staňte se fanouškem

Zdají se vám mé stránky přínosné a rádi byste přišli znovu? Nechte mi na sebe e-mail a já vám jednou měsíčně pošlu přehled novinek.
Poučení o svých právech a ochraně vašich osobních údajů najdete zde.

Drogová závislost na cukru

Je prokázáno, že po jídle s vysokým obsahem cukru v mozku vzroste hladina "hormonu štěstí" dopaminu, hormonu "dobré nálady" serotoninu a také se vytvoří opioidy, což jsou látky podobné morfinu, které mají na mozek zklidňující a omamující účinky.

Serotonin je hormon, který spontánně zlepšuje náladu. Jeho hladina po sladkém vzrůstá, protože vyplavený inzulin zvyšuje schopnost mozku vstřebávat aminokyselinu tryptofan z bílkovin. V mozku se pak tryptofan mění na serotonin. Platí, že čím rychleji vám vzroste hladina cukru v krvi, tím více inzulinu se pošle do krve a tím více tryptofanu se přemění na serotonin. Hrst gumových medvídků vám tak celkem spolehlivě pozvedne náladu. Jak rychle však účinek serotoninu nastoupil, tak stejně rychle odezní.

A tady nastupuje látka zvaná dopamin, která vzniká v mozku a navozuje v něm velmi příjemné pocity štěstí. Právě dopamin vás nutí opakovat věci, které vám dělají dobře. A sladké, podobně jako třeba sex nebo úspěch, patří ke zkušenostem, které lidský mozek vyhodnocuje jako zkušenosti velmi příjemné.

Pocit štěstí a radosti po zdolání nějaké překážky, ale také pocit blaženosti při užívání drog, se přisuzuje právě zesílené tvorbě dopaminu. Jeho koncentrace v mozku bývá totiž nejvyšší právě ve chvílích těsně před "spácháním činu", kdy tělo lační po příjemném pocitu. Když dostane, co chce, hladina dopaminu poklesne a touha ustoupí.

Jídla bohatá na cukr tak vyvolávají závislost podobně jako drogy. Závislákům pak stačí pouhý pohled, vůně či myšlenka na takové jídlo a hladina dopaminu jim v mozku citelně vzroste. To je donutí si jídlo opatřit a sníst. Tím jim vzroste hladina serotoninu, vyplaví se opioidy a dostaví se příjemný pocit zklidnění a radosti.

Člověk tak intuitivně upřednostňuje jídla bohatá na cukr, ale ne proto, že mu chybí okamžitá energie, ale proto, aby bažil. Dopamin tak často přemůže vůli.

Za zmínku zde stojí pokus amerického psychologa Barta Hoebela, který se na Princenton University zabývá zkoumáním vzniku závislostí. Tento vědec provedl jednoduchý experiment - hloučku laboratorních krys začal do stravy pravidelně přidávat bohatý roztok cukru.

Po několika týdnech s tím náhle přestal a sledoval, co se bude dít. Pokusné krysy si přitom rozdělil do dvou skupin, přičemž první skupině podávat lék, který v mozku blokuje vazební místa pro opiáty. Druhou skupinu ponechal tak, jak je.

Výsledek byl až šokující. Krysám z první skupiny výrazně opadla chuť na sladké, zatímco druhá skupina se propadla do abstinenčních příznaků. Když jim byl znovu podán roztok cukru, spořádaly ho lačnící krysy jen během první hodiny téměř 30 % předešlé celodenní dávky a zvýšila se také jejich ochota kvůli získání cukru riskovat. A to jsou zjevné příznaky závislosti.

O skutečnosti, že cukr určitým způsobem mění mozek a vyvolává závislost, se také přesvědčil každý, kdo se pokusil změnit své stravovací zvyklosti a nahradit průmyslově zpracované potraviny těmi zdravějšími. Právě abstinenční příznaky vyvolané vyřazením cukrů z jídelníčku nejčastěji stojí za naprostým zmarem této snahy.

Není totiž vůbec snadné ze dne na den přiškrtit kohoutek s cukrem. Po takovém zásahu totiž v těle razantně poklesne produkce dopaminu a serotoninu a dostaví se nervozita, únava, poruchy soustředění, apatie a celkově ztráta motivace dál pokračovat ve stravovacích změnách.

Jak se zbavit závislosti na cukru

Zde jsem si pro vás připravil ukázku z odvykací kúry německého lékaře Dr. Kurta Mosettera, který tuto metodu již celá léta velmi úspěšně využívá u svých pacientů.

Celá odvykací kúra probíhá v ideálním případě 12 týdnů, což je podle zkušeností Dr. Mosettera dostačující doba pro nápravu látkové výměny cukrů v těle i dostačující doba pro úplné skoncování s drogovou závislostí na cukru. Metoda to není složitá, ale musíte si při ní pohlídat dvě podstatné věci - důslednost ve stravování a fyzickou aktivitu.

Důslednost ve stravování znamená dodržet v jídelníčku níže popsaná pravidla, což není úplně snadné a vyžaduje to celkem pevnou vůli. Pod fyzickou aktivitou si představte každodenní mírný pohyb, jakým je třeba procházka svižnější chůzí, jízda na kole, plavání, práce na zahradě a tak podobně.

Stravování během odvykací kúry

Během odvykací kúry jezte pouze 2 krát až 3 krát denně. Pokud je to pro vás nepředstavitelné a musíte jíst častěji, dopřejte si mezi jídly podle okolností svačinky, které příliš nerozkolísají hladinu inzulinu, jako například zelenina, vejce natvrdo, trocha tvarohu a tak podobně. Často k zahnání hladu stačí vypít sklenici vody nebo neslazeného čaje.

Neustále se trénujte a snažte se dodržet přestávku mezi jídly vždy alespoň 4 až 5 hodin. Díky tomu se vám obnoví zdravý pocit hladu, ustálí se hladina inzulinu v krvi, zotaví se slinivka a podpoří se štěpení tuků.

V prvních čtyřech týdnech ve svém jídelníčku velmi zredukujte všechny "rychlé" sacharidy. "Rychlé" v souvislosti se sacharidy znamená, že prudce zvyšují hladinu krevního cukru. Jde o potraviny s vysokým glykemickým indexem , tedy konkrétně brambory, předvařená bílá rýže, sladkosti, marmelády, med, bílé pečivo, pizza a tak podobně.

Povoleny jsou pouze "pomalé" sacharidy například ve formě celozrnného obilí a pečiva nebo luštěnin, a to navíc v prvních osmi týdnech pouze na snídani a k obědu, tedy nejpozději do 14 hodin.

Od devátého týdne si můžete dopřát "pomalé" sacharidy i na večeři, nejpozději však do 18 hodin. Večeříte-li později, musíte již sacharidy vynechat. Následující bez-sacharidové hodiny totiž tělo potřebuje jako nezbytnou odvykací cukernou a inzulinovou přestávku. Jen tak bude mít dostatek času na regeneraci.

Vynechání sacharidů znamená přidat do jídelníčku během odvykací kúry opravdu hodně zeleniny v podobě salátů a také potraviny s obsahem bílkovin, tedy kvalitní maso, ryby a vejce. Pokud vás přepadne nezvladatelná chuť na sladké, můžete zkusit přírodní náhražky cukru, o kterých mluvím ve svém článku o bylinkách pro diabetiky.

To je pro dnešek vše. Pokud máte pocit, že by tento článek mohl zajímat i vaše přátelé, tak jim o něm určitě řekněte. Můžete ho také sdílet dál přes facebook. A jestli k němu máte výhrady, stížnost, pochvalu či nějaký jiný komentář, bez obav mi napište. Za každou zpětnou vazbu budu rád.

Zaujal vás tento článek? Sdílejte ho.
Další články
Děkuji, že čtete.
Z námětu dnešního článku mám nefalšovanou radost. Už delší dobu jsem si na něj brousil tužku, protože na stránkách beznudle.cz přeci musí být rada, jak zůstat po celý...
Číst dál
Dneska pro vás mám přírodní recept na očistu těla od kyseliny močové. Našel jsem ho v knize ruského léčitele a biochemika Dr. Michaila Tombaka, který s ním...
Číst dál
Když jsem připravoval stránku o aloe veře, ležel jsem v tom měsíce a prokousával se stohem odborných studií. Jedna z nich byla od Dr. Agarwala a natolik mě...
Číst dál