Tajemství stvoření a vzniku života Napsal Martin Bartoň

Existují mnohá tajemství, která jsou známa jen nejvyšším zasvěcencům našeho věku. Tajemství stvoření a tajemství vzniku života je však tajemstvím nejvyšším, naprosto fascinujícím a zcela se vymykajícím našemu lidskému chápání. A protože mi to neustále vrtá hlavou, dovolil jsem si k tomu dnes sepsat článek.

Pokud vím, nikdo nikdy nevyzkoumal, co život přesně je. Život nemá žádnou hmotnost ani žádné jiné měřitelné fyzikální rozměry, a přesto si podmanil celou naší planetu. Zcela ovládl všechny základní prvky a přinutil je, aby se kvůli němu seskupily do složitých sloučenin, na kterých se mohl dál vyvíjet. Život nabarvil a ovoněl každý květ, dal chuť ovoci, naučil ptáky zpívat...

Vznik života

Představte si stavitele, který chce postavit dům. Aby toho dosáhl, musí najmout dělníky, nakoupit materiál a hlavně se musí pustit do díla. Nemůže jen tak zůstat sedět a očekávat, že se zrovna vedle něho z ničeho nic ocitnou cihly, které se navíc ještě začnou samy spojovat a tvořit zdi jeho domu.

Určitě mi dáte za pravdu, že ještě nikdy v lidských dějinách nebylo pozorováno, aby se nějaký dům začal stavět sám od sebe. Myslím si, že kdyby tam takový stavitel nečině seděl celých 14 miliard let, což je odhadované stáří našeho vesmíru, stejně by se za tu dobu jeho dům sám od sebe nepostavil.

A teď se podívejte stejnou optikou na vznik života na Zemi.

Naprosto nikdy a bez jediné výjimky v celých lidmi zaznamenaných dějinách nebylo pozorováno, že by nějaký živý tvor či rostlina přišly na svět jinak, než zrozením z tvorů či rostlin již před ním žijících.

Nahodilý vznik života z neživých věcí, z neživých prvků nebo z neživých sloučenin ještě nikdy pozorován nebyl, stejně tak jako nikdy nebylo pozorováno, aby se něčí dům postavil sám od sebe.

Jak tedy vznikl první život?

Zkuste si představit, co mohlo tím prvním životem být. Ten úplně nejprimitivnější samostatný život, který dnes známe, jsou jednobuněčné bakterie. To je jen jedna jediná žijící buňka, nic víc. Lidské tělo se skládá z trilionů takových buněk - to je jednička a za ní 18 nul.

Když ale tuto jednobuněčnou bakterii rozeberete, zjistíte, že v sobě obsahuje šroubovici DNA čítající nejméně 2 tisíce genů, které řídí činnost enzymů nezbytných pro přežití buňky. Tento počet genů přitom představuje dolní mez. Další snižování počtu genů v buňce už začíná být podle odborníků na genetiku neslučitelné se životem.

Pokračujme dál. Každý z těchto genů je kódovaný zhruba jedním tisícem aminokyselin, přičemž každá z těchto aminokyselin je tvořena třemi bázemi. Nejprimitivnější známá forma života tak obsahuje šroubovici DNA složenou z 6 milionů aminokyselin poskládaných v přesném pořadí tak, aby přenášela smysluplné informace pro správné sestavení buňky a její činnost.

A to zde hovořím pouze o fyzickém uspořádání buňky, tedy o pouhém organickém strojku, který je pro život v podobě, jak ho známe, nezbytný. Uvést tento strojek do chodu, čili "vdechnout mu život", však znamená dodat mu ještě správnou energii zvenčí.

Ale i ten nejjednodušší lidmi postavený stroj potřebuje konstruktéra a výrobce. Když víte, jak složitá je šroubovice DNA i té nejprimitivnější bakterie, přijde vám legrační se domnívat, že mechanismus, který je složitější než naše nejsložitější stroje, mohl kdysi vzniknout v prehistorickém bahně čirou náhodou a úplně sám od sebe.

Kdybychom přeci jenom připustili, že ke správnému sestavení šroubovice DNA došlo čirou náhodou - a to je stejné jako připustit, že výbuchem v tiskárně může vzniknout slovník - nestačí to pro vznik života. V okamžiku sestavení šroubovice DNA by totiž muselo být jako kolébka pro novorozeně přítomno také vše ostatní pro sestavení celé buňky, její výživu, přežití a následné rozmnožení.

Pravděpodobnost, že vše toto v jeden okamžik nastane, je zcela mimo byť i jen teoreticky myslitelné rámce pravděpodobnosti. Nahodilý vznik života z neživého je z matematického hlediska extrémně nepravděpodobný.

I ta nejjednodušší živá buňka by musela mít svůj vnější obal, fungující látkovou výměnu a způsob přenosu genetické informace. Pokud by přeci jen navzdory mizivé pravděpodobnosti taková buňka vznikla, její přežití by bylo v prostředí rané Země téměř vyloučeno - okamžitě by se rozpadla vlivem silného ultrafialového záření, které tehdy neclonila ozónová vrstva, jako je tomu dnes.

Kolem Země totiž neexistovala atmosféra s kyslíkem, a proto nemohla existovat ani ozónová vrstva. Teprve až s rozšířením života - zejména zelených řas v oceánech - se mohl začít přes fotosyntézu uvolňovat do atmosféry kyslík.

Celé to nedává vůbec žádný smysl, ledaže byste snad do pomyslné rovnice vzniku života dosadili Boha. Není totiž žádné jiné "rozumově přijatelné" vysvětlení vzniku života na Zemi než přímý zásah nějaké tvůrčí inteligence takříkajíc shůry.

Chcete-li vytvořit něco nového a pozoruhodného, musíte pro to vždy nejprve vytvořit vhodné životní podmínky, musíte nějak řídit postup vzniku a ve správném okamžiku musíte dodávat tvůrčí podněty a energii zvenčí. Molekuly, které necháte samy sobě, se pohybují chaoticky. Jakmile se potkají a vytvoří sloučeninu, jejich elektrické a chemické rozdíly se vyrovnají a jejich úsilí o další tvořivost ustane.

Neživá hmota se nikdy sama od sebe nesnaží o své neustálé zlepšování, ale naopak má sklon ustálit se do určitého vyrovnaného stavu a setrvat v něm navěky. Teorie, že hmota sama o sobě začala hledat cestu, jak se uspořádat do tak složitého stroje, jakým jsou živé organismy, přeci vůbec nerespektuje tyto základní přírodní zákony.

Čím více do hloubky se začnete zajímat o procesy probíhající v živé buňce, tím více budete propadat v úžas, jak moudrý musel být její konstruktér. Všechny tyto vědecké poznatky vás začnou nutit přemýšlet o skutečném stvořiteli. Živá příroda vyloženě volá po stvoření.

Vznik člověka

Zde proti sobě stojí dva hlavní názorové proudy - vědou přijímaná teorie evoluce, jejíž základy položil před 150 lety anglický přírodovědec Charles Darwin, a biblický akt stvoření všemohoucím Bohem. Tyto dva názory si pochopitelně vzájemně odporují a neexistuje mezi nimi žádná střední cesta.

Protože mě to zajímá, pojďme se na ně podívat podrobněji.

Staňte se fanouškem

A já vám 2x měsíčně pošlu přehled novinek na webu.
Poučení o svých právech a ochraně vašich osobních údajů najdete zde.
Vznik člověka - Darwinova teorie evoluce

Darwinova teorie evoluce řečeno jednoduchými slovy tvrdí, že všechny vyšší formy života se samovolně vyvinuly z nižších forem a ty úplně nejnižší formy života, jakými jsou bakterie, povstaly z neživé hmoty.

Celé stvoření, od první bakterie až po člověka, je podle této teorie jakýmsi sledem malých náhodných mutací, díky kterým se všechny druhy živočichů neustále vyvíjí a zlepšují do vyšších forem v souladu s principem, který Darwin nazval přirozeným výběrem.

Vycházel z pozorování, že potomci nejsou nikdy naprosto stejní jako jejich rodiče, ale vykazují od nich různé odchylky. Tyto odchylky mohou být ve vztahu k prostředí, ve kterém tito potomci žijí, pro jejich další vývoj buď prospěšné nebo škodlivé.

Jedinci s prospěšnými odchylkami díky nim získají větší naději na přežití, kdežto jedinci se škodlivými odchylkami jsou v nevýhodě a vymírají.

Tímto přirozeným výběrem dle Darwina probíhal vývoj krůček za krůčkem v průběhu milionů let od první bakterie až k dnešnímu člověku.

Darwinova teorie se zdá na první pohled logická, ale jakmile o ní začnete hlouběji přemýšlet, narazíte na těžko řešitelné problémy.

Vznik člověka - stvoření Bohem

Jelikož se neorientuji v jednotlivých náboženských vírách a nevím, jaký přesně mají pohled na stvoření světa a člověka, budu vycházet ze Starého zákona z Bible, který je společný židům i křesťanům. Bible popisuje stvoření v První knize Mojžíšově - Genesis .

Podle této biblické zprávy stojí na počátku všeho Bůh, který stvořil naší planetu a vše živé na Zemi během šesti dnů, přičemž sedmý den odpočíval.

První den svého díla Bůh oddělil světlo od tmy a ustanovil den a noc. Pod tím si lze představit, že umístil Zemi do naší sluneční soustavy a nastavil parametry jejího otáčení kolem své osy. Tímto krokem splnil nezbytné podmínky pro vznik života - správnou velikost Slunce, správnou vzdálenost Slunce od Země, a tak podobně.

Druhý den rozdělil mračna, která neprostupně obklopovala celou Zemi, na dvě části - první část mračen umístil nad zemský povrch a druhou část si uschoval nad nebem pro jiné účely. Prostor mezi zemí a nebem vyplnil vzduchem.

Třetí den nechal vypršet mračna nad zemským povrchem, čímž vznikla pevnina obklopená ze všech stran mělkým mořem. Pevnina byla jedním kontinentem. V zahradě Eden na této pevnině pak stvořil rostliny od každé čeledi a vtiskl jim schopnost rozmnožovat se pomocí semen.

Čtvrtý den vymetl oblohu od vodních par a poprvé nechal proniknout na zemský povrch svit Slunce a v noci záři hvězd. Tím umožnil rostlinám i budoucím živočichům dále rozvíjet svůj život.

Pátý den stvořil ryby, hmyz a ptáky, šestý den ostatní živočichy a nakonec i člověka. Od všech živočichů stvořil vždy jeden pár od každé čeledi a udělil mu schopnost rozmnožovat se.

Sedmý den Bůh odpočíval. Tento den si vyhradil na člověka, aby ho hned první den jeho života seznámil se všemi důležitými věcmi. Člověka stvořil hned jako dospělého k obrazu svému a jako jediného ho také obdařil rozumem a schopností přemýšlet.

To je v kostce převyprávěný biblický příběh stvoření, jak si ho podle jednotlivých veršů představuji já.

Tady si však nemůžu odpustit jednu drobnou úvahu. Kniha Genesis jasně odhaluje, že Bůh vše stvořil pouhým slovem - "On řekl, a stalo se." Možná vám to tak nepřijde, ale všimněte si, že i lidé umí tvořit slovem. Neumíme to v hmotném světě, alespoň ne přímo, ale velmi dobře nám to jde ve světě nehmotném.

Jen pomocí slov a tedy de facto "z ničeho" můžete velmi snadno vytvořit v jiné osobě například pocit nepřátelství. Takto slovy vytvořené nepřátelství může být tak silné, že přetrvá po celý zbytek života. Strašidelným příběhem vyvoláte v posluchačích strach, veselým pocit radosti a tak dál. Slova mají skutečně určitou tvořivou moc.

Teorie evoluce nebo stvoření Bohem?

Čemu věříte vy? Evoluci nebo stvoření Bohem?

Samozřejmě evoluci, řekne většina z vás zcela bez přemýšlení. Vždyť se učí ve škole a vědci ji prohlašují za skutečnost, tak to tak být musí.

Mnoho lidí opravdu přijímá evoluci jako skutečnost a zapomíná, že je to pouze domněnka. Věří sice v evoluci, ale přitom ví velmi málo o jejím vědeckém prokázání.

Vědci totiž přijímají evoluci nikoliv proto, že by mohla být pozorována jako přirozený proces, nikoliv proto, že by se dala nějak logicky zdůvodnit jako pravdivá pomocí nezvratných důkazů, ale proto, že je to jediné, co zbývá, když odmítnete stvoření Bohem.

Nevěříte?

Představte si třeba oko. Jak by se mohlo oko podle teorie evoluce samo vyvinout postupným hromaděním velmi malých modifikací? Vždyť až do své úplné funkčnosti by byl takový orgán po celou dobu svého dlouhého vývoje naprosto k ničemu. V rámci přirozeného výběru by musel být nefunkční orgán evolucí zamítnut jako škodlivá odchylka.

Ledaže..., ledaže by nad takovým orgánem po celou dobu jeho evoluce a neužitečnosti držela neviditelnou ochrannou ruku nějaká vyšší moc, která zná konečný záměr a budoucí funkci takového orgánu..., ale to opět znamená připustit Boha.

A co třeba takové cecíky zvířat, která svá mláďata kojí. Jestliže se cecíky savců vyvíjely pomalu během tisíců nebo snad milionů let, jak potom během této doby zůstala jejich mláďata naživu? A jestliže byla živena jinak, proč se vyvinuly cecíky, když nebyly k ničemu potřeba? Polovyvinuté a neužitečné orgány by přeci byly pro život zbytečnou překážkou, škodlivou odchylkou, která by vlivem evoluce musela vymizet.

Od té chvíle, co Charles Darwin vyděsil své současníky tím, že pocházejí z opic, se antropologové snaží sestavit skládanku o vývoji člověka z opičích předků. Potýkají se však s tím, že většiná dílků této skládanky jim stále chybí.

Například Dr. Anthony Standen k tomu ve své knize Science is a Sacred Cow uvádí, že chybějící článek mezi opicí a člověkem je nanejvýš mylný výraz, protože vzbuzuje myšlenku, že nám chybí pouze jediný článek. Ve skutečnosti by bylo podle něho mnohem přesnější říci, že nám chybí větší část celého řetězu, totiž tak mnoho, že není ani jisté, je-li vůbec nějaký řetěz.

Během vykopávek se mezi zkamenělinami totiž nikdy nenašla žádná jemně odstupňovaná řada přechodu opice v člověka, vlastně ani přechod živočicha z jedné čeledi v živočicha čeledi jiné. Podle teorie evoluce ale tento přechod mezi živočišnými druhy a čeleděmi musel proběhnout. Proč jsme tedy nic takového nikdy nenašly? Špatně hledáme?

Všechny nalezené zkameněliny nám spíše ukazují, že život se na naší planetě objevil náhle, ve složité formě a v mnoha zvířecích čeledích najednou. Například u ptáků vše nasvědčuje tomu, jako kdyby už ti úplně první ptáci byly opravdovými ptáky s dokonale vyvinutým peřím a křídly.

Místo různých přechodných tvarů mezi živočichy různých čeledí se ve vykopávkách vždy setkáváme s tvary již hotovými a nikdy ne s tvary ve vývoji. Ať jdeme jak chceme daleko nazpět v nalezených zkamenělinách zvířecího života na Zemi, vždy tomu tak je.

Pro vznik živočicha, který má být na vyšším vývojovém stupni než živočich předchozí, je podle mého názoru nezbytné, aby došlo v jeden okamžik k celé řadě vzájemně sladěných změn. Aby mohlo dojít k náhradě jednoho funkčního živého mechanismu mechanismem jiným, pro život výhodnějším, musí všechna "ozubená kolečka tohoto nového strojku" být již hotová a ihned zapadnout na své místo.

Pokud tuto změnu neučiníte jedním velkým, cíleným a rychlým zásahem, ale rozpustíte ji do pozvolného a navíc ještě zcela nahodilého přerodu jednoho živočicha v živočicha jiného, riskujete tím svět plný zrůd a různých polofunkčních životních forem.

Nic takového však nepozorujeme. Svět kolem nás je až neskutečně rozmanitý a přitom velmi efektivní. Přestože se vám někteří tvorové možná zdají ohavní, vůbec nic to nemění na tom, že jejich těla jsou naprosto fascinující a skvěle fungující organické stroje bez zjevných vad.

Velmi zajímavý je například experiment profesora H.I. Mullera, který obdržel v roce 1946 Nobelovu cenu za to, že prokázal přímý vliv radioaktivního ozařování na vznik buněčných mutací.

Profesor Muller ve své laboratoři vypěstoval 900 pokračujících generací ovocných mušek zvaných Drosophia. Takové množství generací by v lidských poměrech zabralo zhruba 20 tisíc let. Během experimentu profesor Muller vystavoval velké množství těchto mušek ozařování rentgenovými paprsky, čímž řádově zvyšoval množství vznikajících mutací. Tím simuloval dobu odpovídající statisícům let lidského vývoje.

Co se stalo s malou ovocnou muškou během tohoto vývoje? Změnila se v čmeláka? Nikoliv, zůstala stále tou malou ovocnou muškou, jakou byla na počátku. Během mutací se pouze měnila barva jejich očí, křídla se stávaly jednou kratšími, pak zase delšími, ale nedošlo k žádnému jejímu přerodu ve zcela jiného živočicha.

Můžete samozřejmě namítnout, že takový experiment je velmi zjednodušený. Ano, máte pravdu, ale ještě nikdy nikdo neprokázal opak, tedy že by za určitých okolností k přerodu ovocné mušky třeba ve čmeláka došlo.

Zastánci evoluce tvrdí, že to prokázat nelze, neboť by na takový důkaz bylo potřeba miliony let. Ve vědeckém světě ale platí, že každé tvrzení se musí opírat o důkaz. Pro vznik jednoho druhu živočicha z jiného evolucí však vůbec žádné důkazy nemáme.

Nezbývá mi než znovu zopakovat, že vědci přijímají evoluci nikoliv proto, že by mohla být pozorována jako přirozený proces, nikoliv proto, že by se dala nějak logicky zdůvodnit jako pravdivá nezvratnými důkazy, ale proto, že je to jediné, co zbývá, když odmítnete stvoření Bohem. A věřit ve stvoření Bohem, ať si pod tím slovem představíte cokoliv, je pro člověka 21. století přeci nedůstojné.

Když před všemi nesrovnalostmi evoluce přivřete oči, připustíte vývoj života z neživé hmoty i vývoj všech rostlin, zvířat i člověka z první živé buňky jako pouhou souhru maličkých náhod, nemůžete nikdy zdůvodnit ten zázračný skok od živé buňky k lidské myšlence.

Pokud byste se mohli procházet po lidském mozku jako po budově, jen stěží ukážete prstem na místo, kde se v něm rodí myšlenky. A když pak budete chtít třeba malému chlapci vysvětlit, jak vznikají sny, které se mu v noci zdají, zjistíte, že nevíte vůbec nic.

Naše vědění zde stojí na písku a nemáme ani ponětí o velkém tajemství stvoření. Otázkou je, jestli nám stvořitel vůbec někdy dovolí odhalit jeho největší tajemství.

To je pro dnešek vše. Pokud si myslíte, že by můj článek mohl zajímat i vaše přátelé, tak ho sdílejte dál na facebook. Pokud s něčím nesouhlasíte nebo máte nějaký komentář, tak sem s ním.

Zaujal vás tento článek?
Dejte o něm vědět svým přátelům na facebooku.
Sdílet článek Komentáře

Další články
Děkuji, že čtete.
Z námětu dnešního článku mám nefalšovanou radost. Už delší dobu jsem si na něj brousil tužku, protože na stránkách beznudle.cz přeci musí být rada, jak zůstat po celý...
Číst dál
Dneska pro vás mám přírodní recept na očistu těla od kyseliny močové. Našel jsem ho v knize ruského léčitele a biochemika Dr. Michaila Tombaka, který s ním...
Číst dál
Když jsem připravoval stránku o aloe vera gelu, ležel jsem v tom měsíce a prokousával se stohem odborných studií. Jedna z nich byla od Dr. Agarwala a natolik mě...
Číst dál